2 Ráno pod psa 

26.10.2019

2

Damián se několikrát nespokojeně zavrtěl a nakonec se odvážil převalit na druhý bok. Zamýšlený úkon, který mu měl původně ulevit od nepohodlné polohy, dopadl ještě hůř, než čekal. V kříži ho ostře bodlo, luplo mu za krkem a následovalo zablokování krční páteře.


Vztyčil se na lůžku do sedu a rozladěně vyplivl peprnou nadávku, první slovo dnešního dne. Držíc se za šíji, loupl napruženě očima po svých hodinkách na nočním stolku a ještě víc se zachmuřil. Osm ráno, hříšně časná hodina. Přesto tušil, že nemá smysl pokoušet se dál o spánek.


Vylezl z dědovy staré postele a bos, v tričku a teplácích, a téměř nevidíc na krok před sebe přes oteklá víčka a obličej, odšmajdal z ložnice směrem do kuchyně. Cestou, přes zamlžený zrak, neodhadl vzdálenost nábytku a došlo k nejhoršímu druhu probuzení, jaké si uměl představit. Starožitná skříň se troufale odhodlala neuhnout mu z cesty a zavinila, že si o její hranu ukopl malíček levé nohy. S řevem vystřelil do vzduchu a odskákal druhou nohou k nejbližšímu posezení. Než prvotní příval bolesti ustoupil, zhroutil se plnou vahou na starý květovaný gauč. V ten moment se ocitl v oblaku věkovitého prachu, nahromaděného v matracích, a aby to nebylo málo, zjevila se v sedadle ona stará známá pružina a udělila mu ranní pozdrav. Rezignovaně zavzlykal.


Kýchnul a v depresivním rozpoložení sledoval krev, řinoucí se z jeho nejmenšího prstu, jak odkapává na zem. Zoufal si. Ten barák ho nenávidí!


Možná neměl spát v oné posteli. Třeba se to dědovi nelíbí... včera tu přece byl... A teď mu to dává najevo.

Paranoidně se rozhlédl do všech stran a pak unaveně a zhluboka povzdechl. Je tu sotva pár hodin, ještě to není ani jediný den, a už mu šplouchá na maják.


Vždyť dědovi by to v žádném případě nevadilo. Babičku Damián nezažil, zná ji jen z fotografií, umřela, když byl ještě mimino. Celé své dětství prožil tady. Matka se záhy rozešla s jeho biologickým otcem, a když bylo malému Damiánovi pět let, našla si nového partnera, za kterého se brzo vdala. Malý kluk se s otčímem nesnesli a tak byl vyhoštěn na samotku za město. A proto zde s dědečkem Šímou, jak mu vesele přezdíval, Damián strávil celé své dětství, až do chvíle, než dokončil základní školu. Pak musel pryč, dědovi už nestačily síly na floutka, se kterým třískala puberta. Nastoupil na soukromý gympl, který mu vybral Roman Holásek, otčím, a který nebyl o nic blíž, než dvě sta kilometrů daleko. Za pomoci Romanovi protekce a samozřejmě finanční dotace, a navzdory Damiánově vehementní snaze o opak, studium nějakým zázrakem dokončil. Pak, do šestadvaceti, střídal nejrůznější vysoké školy, ale v žádné se dlouho neohřál.


Nikdy z tebe nic kloudného nebude! prorokovali naštvaně členové rodiny. On jen s přidrzlým úsměvem nezúčastněně krčil rameny.


O to mu nikdy nešlo. Damiánovým cílem bylo ždímat z otčíma prachy a užívat si mládí, dokud to půjde. A Roman to toleroval a vlastně s jeho chováním souhlasil. Záměry nevlastního syna byly naprosto průhledné, však se to ani nikdy nesnažil skrývat. Oba totiž spojoval stejný cíl; nebýt si na očích a mít jeden od druhého klid.


Nyní je situace jiná. Tentokrát jsou skutečně na kordy a spor ještě zdaleka není uzavřený. Damián nehodlá ustoupit. Nikdy! Všechny svým vzpurným rozhodnutím šokoval, když prohlásil, že si dům a přilehlý pozemek, který mu děda Šimůnek odkázal v závěti, hodlá nechat. Roman ho chtěl koupit, ale utřel nos. Byl si tak jistý, že nevlastní syn dá přednost penězům, ostatně jako vždy. V tomto případě poprvé tvrdě narazil a jeho nenávist se zmnohonásobila. Damián si užívá hřejivé výsluní triumfu. A zároveň si je v koutku duše plně vědom, že se jedná jen o prvotní klamnou iluzi. Hrobové ticho před bouří. Ve skutečnosti musí být ve střehu víc, než kdy dřív. Svého otčíma zná z té nejhorší stránky a ví, že ten nabubřelec neumí prohrávat. Od teď může čekat útok z jakéhokoliv směru. Nejistota, kterou by zřejmě pociťoval každý rozumný člověk a díky které by včas hodil zpátečku, aby se vyhnul konfliktu s tak mocným predátorem, je v Damiánově případě neutralizovaná vrozenou lehkovážností a navíc vydatně podporovaná nutkavou touhou provokovat. Vždy a všude.


A aby všechny utvrdil ve svém pevném postoji, obratem se do zděděného domu nastěhoval.


Proto si je jistý, že by to dědovi nevadilo. V jeho posteli uléhal celé své dětství. Neměli ani jinou možnost. Dům je malý, má sotva tři pokoje i s kuchyní, ze čtvrtého si děda po tom, co jeho dcera vyrostla a odešla z domu, udělal dílnu a zaházel ji nářadím a harampádím. Takže malý Damián spával vedle děda Šímy, na místě po babičce. Když byl malý klouček, bylo mu to jedno a protože byl na to zvyklý, nevadilo mu to, ani když vyrostl. Jenomže teď má téměř metr devadesát a dvacet osm let. S dědou v posteli by neležel.


Jenomže ta postel je příšerná. Zkoušel obě části manželského dvoulůžka a jedna byla horší než druhá. Musí si zajet pro zbytek věcí k matce do domu.


Uvařil v notně opotřebované rychlovarné konvici vodu a zalil si kávu, kterou si v komerčním balení po kusovkách přivezl, a dal si rychlou sprchu. Venku už sálalo sluníčko a tak si usmyslel, že bude příjemné, oschnout venku.


Vyšel rovnou z koupelny na zahradu, s hrnkem v ruce a ručníkem hozeným přes rameno, z mokrých vlasů mu stékala voda po zádech a kapala na zem. S klidem se rozhlédl napříč loukou, která obklopovala oplocený pozemek, až k zeleným lesům na vzdáleném okraji kopce. Protáhl si pochroumaná záda a zkontroloval pohledem malíček. Sprcha krvácení zastavila, už na něj mrká jen shrnutá kůže. V tu chvíli periferně zaregistroval osobu na kole.


Zvedl s údivem hlavu a zahleděl se se zájmem na mladou ženu kyprých tvarů, jak drkotá a skáče po výmolech hrbolaté polňačky na starém arabovi, div jí prsa nevyskočí z výstřihu. Nevěřícně na ni zíral a mladá žena mu oplácela stejnou mincí, s ústy dokořán a doširoka otevřenýma očima. Teprve pak mu došlo, že je nahý. No co, aspoň vypne hruď.


Blondýna natáhla krk, jenomže v ten stejný okamžik přehlédla zaparkovaný vůz a dřív než se nadála, už bylo pozdě na jakoukoliv reakci. Došlo ke srážce.


Damián vyvalil oči a s hrůzou se chytil za hlavu. Chatrné kolo se od blatníku odrazilo a následně se překlopilo v bok i s omámenou cyklistkou. Žena se válela v prachu na zemi. Téměř okamžitě se vzpamatovala a po čtyřech se začala škrábat na nohy.


" Co to do prdele děláte!" zaječel Damián, vzteky bez sebe. " Máte tam snad málo místa?"


Blondýna po něm vrhla zděšený pohled. Mlčky, s lehce rudými tvářemi, naskočila umně zpět do sedla a po rázném odražení se, na vrzajícím dopravním prostředku upalovala pryč.


Rozčileně běžel zkontrolovat své auto. Jediný škrábanec a zabije ji holýma rukama! Poté co plochu důkladně prozkoumal a mohl s klidem konstatovat, že k poškození nedošlo, vrátil se raději domů pro boxerky.


Kde se tady, sakra, vzala? Nečekal by tu živou duši. Natožpak vyvinutou pětadvacítku, sice oplácanou, ale zato s dolíčky ve tvářích.


Hlavou se mu začaly honit bujné představy a obličej mu poprvé za dnešní ráno rozjasnil poťouchlý úsměv.


Sebevědomí jí nechybělo, vzhledem k obepnutému tílku a zaříznutým šortkám. Damián v mžiku vzrušeně vycítil, že to bude jeho krevní skupina. A to navzdory stydlivému úprku.